Večer u nás bývá veselo
SÉGRA: Danýsku spíš? Dufám že mi netýráš Nouzíčka?
DANČA: Jáááá???? A týrat Nouzíčka?? Nikdy! Buď na něm ležím jako teď a nebo na něj koukám. A vůbec od kdy to je TVŮJ NOUZÍČEK?
SÉGRA: No ode dneška
DANČA: Díky tak hlavně že to vím
SÉGRA: Kdyby ti náhodou zmizel, tak alespoň víš kde ho hledat
DANČA: To už jsem ti říkala jak Nouzík cpal do auta kolo?? Ne a ne ho tam vejít.
SÉGRA: To oni už maj tréninky?
DANČA: Myslíš že bych jinak přijela z Bolky až v jednu odpoledne? Když jsem byla hodit nějaký papíry do školy? Ani náhodou. Jedou už 2. tejden.
SÉGRA: A kdy se vypravíme na trénink
DANČA: Maj končit až 8. července takže času dost. Nebo jestli bys je chtěla nějaký odpoledne honit po Bolce???
SÉGRA: Já je nechci honit po Bolce. To spíš ať oni honí mě.
DANČA: Třeba poslední školní den jako loni.
SÉGRA: Může být. Tak mi to hlavně ještě pak připomeň. Doufám, že to vysvědčení bude tentokrát bez reparátu.
DANČA: JAsně že ti to připomenu. Repec radši neplánuj nebo tě ukopu
SÉGRA:Ty by jsi byla schopná mě i ukopat?
DANČA: Možná že i jo, já nevím. On by mi Nouzík možná pomohl.....
SÉGRA: Ty seš potvora.
DANČA: Třeba by tě za ten repec vytahal za uši. Protože kdyby tě nakopnul tak tě zmrzačí...
SÉGRA: Né za uši né. Vždyť je mám přišitý. Chudinky moje malinký, vlastně jen jedno. Ten kdyby mě kopnul tak se do nemocnice poplazím.